Cassandra a kouzla stínů

22. listopadu 2014 v 17:14 | Rexxanna |  Cassandra a kouzla stínů


Jak jsem psala. Přepisuji celou Cassandru a kouzla stínů. Měla jsem se na to vrhnout už dávno, ale tak dneska na to byl takový pohodový den. A rozhodně přibudou další díly. Nebudu se tu vykecávat a příjemné čtení. Doufám že se vám přepsaná Cass bude líbit.


Smrt, život, krása, poznání, stín, světlo, tma, mír.. To všechno je tady už od stvoření vesmíru. Dost dlouhé časy se říkali i legendy o stínech a nebo o životě a smrti. Chtěla bych vám napsat svůj příběh, který se mi stal. Potřebuji se s vámi podělit o to, co se mi vlastně stalo.

Takže abychom to na začátek shrnuli. Jsem Cassandra a je mi 17let. No teď zrovna máme prázdniny, které už skoro končí. V poslední době je semnou něco v nepořádku. Mám hodně vidin a nočních můr, ale jako vždy to beru s klidem. Zrovna dneska mám jít s kamarádkou na pouť. Ona se jmenuje Layla a mám trochu obavy. Jako kdyby se dneska mělo něco stát, ale i tak se hrozně moc těším.

Vstala jsem z postele, oblékla jsem se a šla do koupelny. Učesala jsem si vlasy a udělala si úhledný culík, pak si vyčistila zuby. Když všechno bylo kompletní vydala jsem se po schodek do kuchyně.
Bydlela jsem sama. Mámu a tátu jsem nikdy neznala, ani nevím jak vypadají. Jednou za pár dní se kouknu za babičkou, jestli se jí vede dobře.
Přišla jsem k lince a vzala si ze skříně pánvičku. Otevřela jsem ledničku a vytáhla tři vejce. V další skříni vytáhnu olej a vyliji trochu na pánev. Postupně rozklepnu vajíčka a zapnu sporák. Jaký by byl můj život kdybych měla rodiče? Jak by vypadal?
Když se vajíčka dosmažila hodila jsem je na talíř a sedla si ke stolu. Dneska se mi povedly. Moc mi chutnali a byla to celkově dobrá snídaně. Dále mě ale následovala procházka v parku. Cítila jsem se lépe než, když jsem se probrala. Procházka by mi měla aspoň trochu pročistit hlavu, jako vždy. Pomalu jsem vyšla z domu do parku. Šla jsem pomalu a klidně, každým krokem jsem cítila úlevu. Před mnou se klikatila malá úzká cesta, která vedla k lavičce. Kolem ní nádherně udržované keře a stromy. Sedla jsem si a pustila si do uší nějakou tu hudbu. Koukala jsem se všude kolem sebe a poslouchala texty písní. Najednou jsem něco uviděla v mém zorném poli. Černou postavu, skoro jako stín. Stála kousek od jednoho stromu a pozorovala mě, zatím co já na ni zírala a hlavou mi vrtaly různé myšlenky, otázky. Nakonec jsem musela mrknout a postava byla pryč. Nejspíše se mi to jenom zdálo, ale moc dobrý pocit jsem z toho neměla. Postavila jsem se a šla se kouknout ke stromu kde stála tmavá postava. Nikde nic,divné i s přemýšlením, kam se postava ztratila jsem vyrazila za Laylou, kvůli pouti co je na náměstí.

Dál mě užírala ta postava, kterou jsem viděla v parku, ale jak mile jsem uviděla Laylu, všechny starosti jsem zahodila někam za sebe.
Hned se ke mně rozeběhla a objala mě. Byl to takový náš pozdrav. Usmála se a hned spustila. " Tak jak se vede? Co jsi dělala? Měla si zase nějaké noční můry? A t…" " Stop." Začala jsem se smát jak na mě kamarádka vypustila tolik otázek. "Takže popořadě. Vede se celkem dobře, jako vždy. Však to znáš. Jaká byla ta druhá otázka?" Usmála jsem se. " Co jsi dělala?" "No tak jako každé ráno jsem vstala nasnídala se šla na chvíli do parku a pak za tebou." " A měla jsi další noční můry?" "No noční můry ne, ale nemohla jsem zase usnout. Když jsem usnula tak jsem se zase hned probrala." "Hmm zajímavé a jak se těšíš na tu pouť?" "Moc, moc, moc." Smála jsem se od ucha k uchu a vyrazili jsme na náměstí. "Takže půjdeme ten strašidelný hrad?" "Nevím dneska se nějak necítím na strašidelný hrad, ale pokud chceš tak by jsme jeli." "Paráda. Takže pojedeme." "Dobrá. Tak jo."
Už jsme skoro byly na náměstí.


Už jsem zahlédla strašidelný hrad, což dokazovalo to, že už jsme tady. Tento rok tady bylo hodně atrakcí. Kolotoče, řetízáky, autodrom, horská dráha, skákací hrady a mnoho dalších kolotočů nebo stánků. Hned jsme vyrazili k strašidelnému hradu, zase začínal ten divný pocit, který mi říkal ať tam nejdu. Pořád v duchu si opakuji že to je jen tím jak jsem měla v parku tu divnou příhodu s tou postavou. Zamířili jsme ke stánku kde prodávali lístky a hned jsme si dva koupili.
Tento rok byl strašidelný hrad velký, teda velký v tom smyslu, že tam byla delší trať. Měřila jsem si hrad očima a přemýšlela co se tak může stát, ale vypustila jsem to z hlavy jakmile jsme si sedali do vozíku. Byly jsme z toho úplně na větvi a tak jsme se jenom chechtali.Vozík se rozjel a hned na to se zapnuly běsnící zvuky. Smáli jsme se a dováděli ve vozíku a pak najednou ta stejná tmavá postava. Otočila jsem se a přestala se smát. "Co se stalo Cass, jsi v pořádku?" "Myslím že ano…" Přesně jak jsem si myslela,postava zmizela. Dneska mám asi opravdu nějaké halušky… Většinou se mi tohle to nestává. Spíše nikdy se mi to nestalo. Měla jsem takový divný pocit že se něco stane a opravdu se stalo .Cestou vypadlo pár šroubků z vozíku a ten se nakonec po kouskách rozpadal. Já vyskočila a rychle zařvala na Laylu, aby vyskočila taky, ale nespíše mě neslyšela. Přesně před tím než vozík vykolejil Layla vyskočila na poslední chvíli, ale co se nestalo. Nějakým divným způsobem se nabodla nohou na nějakou tyč co byla za ní."Ááááuuu… Kurnik! To tak strašně bolí!" Zakřičela na zakrvavenou nohu. Rychle jsem k ní skočila a dělala jí oporu. Jí se podařilo vytáhnout tyč z nohy. Už jsem jenom přemítala že za to snad opravdu může ta tmavá postava. A nebo mi chtěla pomoct? Varovat mě? To už se nejspíše nedozvím, ale teď bylo hlavní, aby Layla byla v pořádku a měla uzdravenou nohu. "Zavolejte někdo záchranku… Záchranku,zavolejte jí." Křičela jsem pořád do kola a táhla jsem Laylu k východu. Byla jsem skoro zoufalá. Hned jak jsme vylezli uviděl nás chlap a naštěstí tu záchranku zavolal. "Je mi to tak líto Laylo opravdu…" Omlouvala jsem se, i když jsem vlastně ani nevěděla proč. Posadila jsem Laylu na židličku a spolu i s neznámým pánem jsme čekali na pomoc. "Slib mi že mě budeš navštěvovat a budeš se starat o mého kocoura. Stačí mu dát jenom nějakou tu mňamku a chvíli ho drbat, on si pak na celý den někam zaleze. Slib mi to Cass." I u ní byla trochu slyšet hysterie. "Ano slibuji, budu tě chodit navštěvovat a kocoura ti taky pohlídám, neboj." Řekla jsem klidným hlasem, ani jsem nevěděla, že něco takového v této situaci dokáži. Po pěti minutách přijela záchranka a odvezli ji pryč. Koukala sem jak záchranka odjíždí a jak ji svítí světla. Pak zmizela za pár domy a za jedním kopcem.

Den ještě nebyl u konce a tak jsem ještě koupila pár pendreků a nějaké to jídlo v podobě čínských nudlí. Konečně jsem se i šla kouknout na kocoura.

"Tlapko? Tlapko kde pak jsi?" Kočka seděla na pultu a já se jí tak lekla. "Tlapko chvíli budeš bez paničky. Stala se jí hrozná nehoda a teď se o tebe budu starat já, dokud se panička neuzdraví." Řekla jsem kocourovi jako kdybych mluvila s člověkem, ale takhle určitě mluví každý páníček co má nějaké to oblíbené zvířátko.Vzala jsem mističku a pár granulí pro kočky, pak jsem granule nasypala do mističky a dala je kocourovi na zem." Tak já zase pádím…" Utrousila jsem jen tak větu. Koukl se na mě trochu smutně a já byla rozhodnutá, že ho tady samotného nenechám. Když jsem otevřela dveře, kočka vyběhla před dům, vrtěla ocasem a jen čekala, až konečně vyjdu z baráku. Bydleli jsme s Laylou skoro naproti sobě, takže to bylo jen pár kroků. Zalovila jsem v kapse pro klíče a odemkla jsem dveře. Kočka rychle zaběhla dovnitř a hned hupla na gauč. Spokojeně jsem se šla osprchovat a vyčistit zuby. Nakonec po dlouhém dnu jsem se rozhodla že si konečně lehnu. Přikryla jsem se a v tu samou dobu ke mně skočil kocour, zapředl a usnul. Já chvíli tápala nad tím, co se děje, ale pak jsem také usnula.


Něco mě probudilo. Byla skoro jedna hodina ráno. Jako kdyby někdo něco v mém domě hledal. Docela jsem se bála a i kocour se naježil. Nějaké kroky za dveřmi zpomalili. Rychle jsem vyskočila z postele, vzala pálku a přiskočila za dveře. Vyčkávala jsem a náhle se dveře otevřeli.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Verča.. Verča.. | Web | 29. listopadu 2014 v 17:54 | Reagovat

Krapet si pamatuju, jak jsem to četla poprvé. Sice si v jedné části (asi omylem)  začala psát v přítomném čase,  ale to se stane každému :) taky bych si dala větší pozor na opakování slov v krátkých intervalech. Jinak je to povedená povídka se zajímavým dějem. A pěkně zakončená v tom nejzajímavějším, to je chytré :D :)

2 Rexxanna Rexxanna | E-mail | Web | 29. listopadu 2014 v 18:05 | Reagovat

[1]: Moc děkuji za kritiku a budu se snažit aby to bylo příště lepší. Moc si toho vážím. Děkuji :) :D

3 Callia Callia | 30. listopadu 2014 v 14:01 | Reagovat

Tuhle povídku si už téměř nepamatuji, ale vím, že jsem ji měla ráda. A už chápu proč. :D Byla to super kapitola. :)

4 Rexxanna Rexxanna | E-mail | Web | 1. prosince 2014 v 16:20 | Reagovat

[3]: Moc a Moc děkuji :)  :D

5 Abigail Abigail | Web | 1. prosince 2014 v 21:23 | Reagovat

Je to pěkná povídka i kapitola, jen jsem měla malý problém s texty v uvozovkách, ale nevadí =) Pěkná kapitola. Ty teda víš, jak to ukončit =)

6 Abigail Abigail | Web | 9. prosince 2014 v 20:26 | Reagovat

[5]: Nominovala jsem tě na tag, víc je v článku na mém blogu =)

7 LussyNda LussyNda | Web | 1. ledna 2015 v 11:10 | Reagovat

Přeji Hodně štěstíčka, zdravíčka, lásky a spousta čtenářů do dalšího nového blogového roku 2015. Ať je ten letošní lepší než ten předchozí.

Lussynda :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama