Listopad 2014

Cassandra a kouzla stínů

22. listopadu 2014 v 17:14 | Rexxanna |  Cassandra a kouzla stínů


Jak jsem psala. Přepisuji celou Cassandru a kouzla stínů. Měla jsem se na to vrhnout už dávno, ale tak dneska na to byl takový pohodový den. A rozhodně přibudou další díly. Nebudu se tu vykecávat a příjemné čtení. Doufám že se vám přepsaná Cass bude líbit.


Smrt, život, krása, poznání, stín, světlo, tma, mír.. To všechno je tady už od stvoření vesmíru. Dost dlouhé časy se říkali i legendy o stínech a nebo o životě a smrti. Chtěla bych vám napsat svůj příběh, který se mi stal. Potřebuji se s vámi podělit o to, co se mi vlastně stalo.

Takže abychom to na začátek shrnuli. Jsem Cassandra a je mi 17let. No teď zrovna máme prázdniny, které už skoro končí. V poslední době je semnou něco v nepořádku. Mám hodně vidin a nočních můr, ale jako vždy to beru s klidem. Zrovna dneska mám jít s kamarádkou na pouť. Ona se jmenuje Layla a mám trochu obavy. Jako kdyby se dneska mělo něco stát, ale i tak se hrozně moc těším.

Vstala jsem z postele, oblékla jsem se a šla do koupelny. Učesala jsem si vlasy a udělala si úhledný culík, pak si vyčistila zuby. Když všechno bylo kompletní vydala jsem se po schodek do kuchyně.
Bydlela jsem sama. Mámu a tátu jsem nikdy neznala, ani nevím jak vypadají. Jednou za pár dní se kouknu za babičkou, jestli se jí vede dobře.
Přišla jsem k lince a vzala si ze skříně pánvičku. Otevřela jsem ledničku a vytáhla tři vejce. V další skříni vytáhnu olej a vyliji trochu na pánev. Postupně rozklepnu vajíčka a zapnu sporák. Jaký by byl můj život kdybych měla rodiče? Jak by vypadal?
Když se vajíčka dosmažila hodila jsem je na talíř a sedla si ke stolu. Dneska se mi povedly. Moc mi chutnali a byla to celkově dobrá snídaně. Dále mě ale následovala procházka v parku. Cítila jsem se lépe než, když jsem se probrala. Procházka by mi měla aspoň trochu pročistit hlavu, jako vždy. Pomalu jsem vyšla z domu do parku. Šla jsem pomalu a klidně, každým krokem jsem cítila úlevu. Před mnou se klikatila malá úzká cesta, která vedla k lavičce. Kolem ní nádherně udržované keře a stromy. Sedla jsem si a pustila si do uší nějakou tu hudbu. Koukala jsem se všude kolem sebe a poslouchala texty písní. Najednou jsem něco uviděla v mém zorném poli. Černou postavu, skoro jako stín. Stála kousek od jednoho stromu a pozorovala mě, zatím co já na ni zírala a hlavou mi vrtaly různé myšlenky, otázky. Nakonec jsem musela mrknout a postava byla pryč. Nejspíše se mi to jenom zdálo, ale moc dobrý pocit jsem z toho neměla. Postavila jsem se a šla se kouknout ke stromu kde stála tmavá postava. Nikde nic,divné i s přemýšlením, kam se postava ztratila jsem vyrazila za Laylou, kvůli pouti co je na náměstí.

Dál mě užírala ta postava, kterou jsem viděla v parku, ale jak mile jsem uviděla Laylu, všechny starosti jsem zahodila někam za sebe.
Hned se ke mně rozeběhla a objala mě. Byl to takový náš pozdrav. Usmála se a hned spustila. " Tak jak se vede? Co jsi dělala? Měla si zase nějaké noční můry? A t…" " Stop." Začala jsem se smát jak na mě kamarádka vypustila tolik otázek. "Takže popořadě. Vede se celkem dobře, jako vždy. Však to znáš. Jaká byla ta druhá otázka?" Usmála jsem se. " Co jsi dělala?" "No tak jako každé ráno jsem vstala nasnídala se šla na chvíli do parku a pak za tebou." " A měla jsi další noční můry?" "No noční můry ne, ale nemohla jsem zase usnout. Když jsem usnula tak jsem se zase hned probrala." "Hmm zajímavé a jak se těšíš na tu pouť?" "Moc, moc, moc." Smála jsem se od ucha k uchu a vyrazili jsme na náměstí. "Takže půjdeme ten strašidelný hrad?" "Nevím dneska se nějak necítím na strašidelný hrad, ale pokud chceš tak by jsme jeli." "Paráda. Takže pojedeme." "Dobrá. Tak jo."
Už jsme skoro byly na náměstí.


Už jsem zahlédla strašidelný hrad, což dokazovalo to, že už jsme tady. Tento rok tady bylo hodně atrakcí. Kolotoče, řetízáky, autodrom, horská dráha, skákací hrady a mnoho dalších kolotočů nebo stánků. Hned jsme vyrazili k strašidelnému hradu, zase začínal ten divný pocit, který mi říkal ať tam nejdu. Pořád v duchu si opakuji že to je jen tím jak jsem měla v parku tu divnou příhodu s tou postavou. Zamířili jsme ke stánku kde prodávali lístky a hned jsme si dva koupili.
Tento rok byl strašidelný hrad velký, teda velký v tom smyslu, že tam byla delší trať. Měřila jsem si hrad očima a přemýšlela co se tak může stát, ale vypustila jsem to z hlavy jakmile jsme si sedali do vozíku. Byly jsme z toho úplně na větvi a tak jsme se jenom chechtali.Vozík se rozjel a hned na to se zapnuly běsnící zvuky. Smáli jsme se a dováděli ve vozíku a pak najednou ta stejná tmavá postava. Otočila jsem se a přestala se smát. "Co se stalo Cass, jsi v pořádku?" "Myslím že ano…" Přesně jak jsem si myslela,postava zmizela. Dneska mám asi opravdu nějaké halušky… Většinou se mi tohle to nestává. Spíše nikdy se mi to nestalo. Měla jsem takový divný pocit že se něco stane a opravdu se stalo .Cestou vypadlo pár šroubků z vozíku a ten se nakonec po kouskách rozpadal. Já vyskočila a rychle zařvala na Laylu, aby vyskočila taky, ale nespíše mě neslyšela. Přesně před tím než vozík vykolejil Layla vyskočila na poslední chvíli, ale co se nestalo. Nějakým divným způsobem se nabodla nohou na nějakou tyč co byla za ní."Ááááuuu… Kurnik! To tak strašně bolí!" Zakřičela na zakrvavenou nohu. Rychle jsem k ní skočila a dělala jí oporu. Jí se podařilo vytáhnout tyč z nohy. Už jsem jenom přemítala že za to snad opravdu může ta tmavá postava. A nebo mi chtěla pomoct? Varovat mě? To už se nejspíše nedozvím, ale teď bylo hlavní, aby Layla byla v pořádku a měla uzdravenou nohu. "Zavolejte někdo záchranku… Záchranku,zavolejte jí." Křičela jsem pořád do kola a táhla jsem Laylu k východu. Byla jsem skoro zoufalá. Hned jak jsme vylezli uviděl nás chlap a naštěstí tu záchranku zavolal. "Je mi to tak líto Laylo opravdu…" Omlouvala jsem se, i když jsem vlastně ani nevěděla proč. Posadila jsem Laylu na židličku a spolu i s neznámým pánem jsme čekali na pomoc. "Slib mi že mě budeš navštěvovat a budeš se starat o mého kocoura. Stačí mu dát jenom nějakou tu mňamku a chvíli ho drbat, on si pak na celý den někam zaleze. Slib mi to Cass." I u ní byla trochu slyšet hysterie. "Ano slibuji, budu tě chodit navštěvovat a kocoura ti taky pohlídám, neboj." Řekla jsem klidným hlasem, ani jsem nevěděla, že něco takového v této situaci dokáži. Po pěti minutách přijela záchranka a odvezli ji pryč. Koukala sem jak záchranka odjíždí a jak ji svítí světla. Pak zmizela za pár domy a za jedním kopcem.

Den ještě nebyl u konce a tak jsem ještě koupila pár pendreků a nějaké to jídlo v podobě čínských nudlí. Konečně jsem se i šla kouknout na kocoura.

"Tlapko? Tlapko kde pak jsi?" Kočka seděla na pultu a já se jí tak lekla. "Tlapko chvíli budeš bez paničky. Stala se jí hrozná nehoda a teď se o tebe budu starat já, dokud se panička neuzdraví." Řekla jsem kocourovi jako kdybych mluvila s člověkem, ale takhle určitě mluví každý páníček co má nějaké to oblíbené zvířátko.Vzala jsem mističku a pár granulí pro kočky, pak jsem granule nasypala do mističky a dala je kocourovi na zem." Tak já zase pádím…" Utrousila jsem jen tak větu. Koukl se na mě trochu smutně a já byla rozhodnutá, že ho tady samotného nenechám. Když jsem otevřela dveře, kočka vyběhla před dům, vrtěla ocasem a jen čekala, až konečně vyjdu z baráku. Bydleli jsme s Laylou skoro naproti sobě, takže to bylo jen pár kroků. Zalovila jsem v kapse pro klíče a odemkla jsem dveře. Kočka rychle zaběhla dovnitř a hned hupla na gauč. Spokojeně jsem se šla osprchovat a vyčistit zuby. Nakonec po dlouhém dnu jsem se rozhodla že si konečně lehnu. Přikryla jsem se a v tu samou dobu ke mně skočil kocour, zapředl a usnul. Já chvíli tápala nad tím, co se děje, ale pak jsem také usnula.


Něco mě probudilo. Byla skoro jedna hodina ráno. Jako kdyby někdo něco v mém domě hledal. Docela jsem se bála a i kocour se naježil. Nějaké kroky za dveřmi zpomalili. Rychle jsem vyskočila z postele, vzala pálku a přiskočila za dveře. Vyčkávala jsem a náhle se dveře otevřeli.

Já, pisálek 4. část

22. listopadu 2014 v 13:00 | Rexxanna
Ať už dělám cokoliv nemohu vůbec najít nějaké projekty, které by mě zaujaly.
Do toho hledat další školu, která by mě bavila, trénovat pár písniček na klavír.
Jinak přepisuji Cassandru, takže možná dneska nebo zítra, by jste se mohli dočkat první přepsané kapitoly.

Ale i přes to všechno musím dokončit projekt Já pisálek a tak vám sem dám další část.



4) (podčást) >>> fanfikce


- Co si o fanfiction myslíš? Je to pouze příběhy psané někým, kdo nemá dost originality vymyslet něco vlastního či je to odvážný pokus napodobit dokonalost nějaké knihy?

No nevím co si o tom myslet.
Hmmm, ale nevím jak to je s tou originalitou. Myslím si, že je malinko blbé brát postavy nějakého autora. Vlastně postava má už vytvořený charakter, a tak se autor nemusí moc namáhat. Na druhou stranu taková pořádně vytvořená fanfiction je určitě něco, co se jen tak nevidí. Pisatel musí napsat fanfiction tak aby se nepodobala předloze, a aby zase moc neodbočovala a to nejdůležitější, aby čtenáře zaujala.


- psal(a)/píšeš nějaké fanfikce? Na co?
No podle mě nepíši, ale nevím jak to vidí ostatní. Já radši když je všechno z vlastní hlavy, když je všechno originální…

- máš nějakou oblíbebou FF, kterou čteš?
Ano mám jednu oblíbenou FF. Většinou čtu FF na VA.

Moje první blogerské krůčky

17. listopadu 2014 v 19:11 | Rexxanna |  Ostatní
Takže je tady téma týdne. Až přijde mobil tak snad zase budu aktivní a potěším vás s mojí tvorbou. Mezitím tady máte Moje první blogerské krůčky.

Moje první krůčky začali jednoho dne, když mi táta založil web. Zrovna jsme spolu přidávali jeden článek. Něco jako školní pochvala od paní učitelky. Teď přesně nevím, ale tak to začalo. Chtěla jsem přidávat nové fantasy příběhy, které budou napínavé a budou mít nějaký smysl. Pak se ale na web úplně zapomnělo a tak jsem žila jako vždy.
Avšak tady byl další bod, který mě posunul o kousek dál.
V knihovně jsem si vypůjčila první díl Vampýrské akademie. Jelikož kniha se mi zalíbila, ale další díly v knihovně nebyly tak se nabídla má sestřenice že mi půjčí ostatní díly. Všechny ty díly mě nakoply abych si vytvořila blog a podělila se s vámi o ty postavy v knize a o celý ten příběh. Jenže i na tento blog jsem zapomněla.
Po dalších asi dvou letech jsem se znova rozhodla, že bych mohla psát deníky, knihy, příběhy a další tvorbu. A Tak jsem si založila nový blog. Tehdy jsem se blogu začala věnovat o trošku více. Pokud si správně pamatuji, tak Verča.. byla v SB od založení va-rosemarie121.blog.cz. Skoro od jeho počátku a jsem ráda že je tady i nadále. Ona mi dokonce poradila jak trochu upravit menu a další věci. Takže ti moc děkuji.
Na blog jsem tedy přidávala svojí nesmyslnou tvorbu a nebo také blbůstky. Také jsem se přihlásila na jednu RPG hru. Tam jsem poznala Claru. Byla mým vzorem co se týče příběhů.
Píše neuvěřitelně a mě se to moc líbí a asi bych nedokázala napsat lepší povídku než má ona. Její příběhy měly grády a i ona mi pomohla určit mojí psací duši lepším směrem. Moc děkuji.
A úplně na konec jsem se přestěhovala na tento blog, kde bych měla být více aktivní a hodně se o to snažím, ale nějak to nejde. Budu se samozřejmě hodně snažit, aby blog Aspoň trochu žil.
Takže tohle byly mé první blogerské krůčky.

15.11.2014- Informace

15. listopadu 2014 v 19:01 | Rexxanna |  Novinky

Informace

Co je nového ke dni 15.11.2014?

Dnes jsem se vrhla na zhodnocení mého blogu a zjistila že na blog jsem dlouho nepřidala žádný článek a tak je blog hodně neaktivní. Na povídkách pracuji, ale momentálně netuším kdy je sem přidám nebo kdy budou dokončené.
Jak jste si určitě všichni všimli, tak jsem zveřejnila další části z projektu od Nemesis Moriko a mám v plánu se přidat do dalších projektů.


Dále ještě budu muset malinko poupravit pár článků a více se věnovat blogu.