Vracím se do země zaslíbené

19. listopadu 2015 v 15:39 | Rexxanna |  Informace
Moji milý čtenáři, blogeři a kamarádi,
mnoho se událo od doby, co jsem se neobjevila. Někteří z Vás si možná říkali, kam jsem se jen vypařila. Avšak věřte, bylo pro mě těžké odejít a o ničem se nezmínit. Tudíž ani nemohu říct, zda se vrátím a budu rozvíjet svůj blog do velikánské aktivity.


Myslím, že bych něco sesmolit dovedla, ale nebudu aktivní bloger. Sem tam něco napíši a zveřejním. Nyní mě napadl nápad, udělat krátkou povídku o tom, co se dělo a jak se mi daří ve škole. Myslím si, že by tady určitě někoho zajímalo, jak probíhá výuka pro zlatníka a klenotníka.

Toť asi vše co jsem Vám tak chtěla zmínit.

Přeji Vám krásný zbytek dne a ještě hezčí víkend!!
 

Víkendovka

23. března 2015 v 18:37 | Rexxanna
Takže dnes je ten den, kdy jsem se rozhodla. A k čemu jsem vlastně dospěla? Dneska jsem pro vás napsala povídku, nebo spíše také vypravování. Takže dále se tady nebudu rozkecávat a budu doufat, že se vám bude vyprávění líbit.


Byl duben po Velikonocích a já se rozhodla, jako každý rok, že bych jela na víkendovku se sdružením Rosenthal. Byl to můj první rok za cizí postavu, která hraje bestii, vesničana, kováře a další herní postavy. Hned jak jsem dorazila, přivítala mě skupinka známých tváří. David, Dominik, Petr, Karel, Davic, Janča, Emča, Káťa a mnoho dalších lidí.


Dostali jsme za úkol se v noci s nabarvenými obličeji schovat na různá stanoviště u cesty. Já byla ve skupince s Davidem a Petrem, dost blízko k našemu stanovišti. "Už přijdou?" zeptal se Petr znuděně. "Nevím, ale už jsem něco zaslechla. Možná, že už jsou na cestě." odpověděla jsem mu. Za pár minut jsme viděli, jak se děti blíží k našemu stanovišti. Ve tmě nebylo skoro nic vidět. Vpadli jsme na cestu, která byla vedle nás, a po které si kráčely. "Pozor!" kdosi zavolal, aby upozornil skupinku, že se něco děje. Děti padly na zem a skoro ani nedýchaly. Já, Petr a David jsme s chrčením přešli na druhou stranu. Docela jsem se bála abych na někoho nestoupla, protože ani pevná zem pod nohama nebyla vidět. Děti se po chvíli zvedly a pelášily po cestě dál. "Co teď?" "Musíme počkat až děti půjdou nazpátek." A opravdu, děti utíkaly zase do jejich tábora.


Ráno jsme se dozvěděli, že musíme hrát unesení princezny. "Děti si pro ni přijdou a vy s nimi budete bojovat. musíte po chvíli umřít, ale vždy je zdržte aspoň na půl hodiny," říkal organizátor Honza, který je od nás z vesnice. "Dobrá a přinesou nám do Lomečku jídlo?" Lomeček byl takový kamenolom, kde jsme měli jako bestie území. "Ano, jídlo vám tam Pošleme po Emče." Vydali se pryč a nás poslali do Lomečku. Čekali jsme na děti a abychom se zabavili, tak kluci vyprávěli historky z táborů a víkendovek. "Tady Orel, děti se k vám blíží. Přepínám." ozvalo se z vysílačky. "Tady Koroptev. Dobře, čekáme." Pak se ozývaly další hlasy z vysílačky, ale pak vše utichlo a už jsme viděli děti. Všichni jsme postavili a čekali, co se bude dít. Witas, vedoucí bestií, měl svůj epický proslov a pak jsme s dětmi bojovali. Jedna rána do stehna, druhá do paže. Postupně jsme padali na zem na znamení, že bestie jsou mrtvé. Děti radostně vzaly princeznu a odešly do svého tábora.


Po další dlouhé chvíli nám Emča přinesla jídlo. Nebudu ani zmiňovat že místo marmelády jsme dostali přesnídávku a místo soli cukr. "Za chvíli máte jít do tábora, bude závěrečná bitva a nejspíše se děti připojí na stranu zla." sdělila nám Emča. "Dobrá, budeme s tím počítat." Hned po tom, co jsme dojedli, vyrazila naše skupina na poslední závěrečnou bitvu. Děti už byly připraveny. Přidaly se na stranu zla a my jsme tím pádem zaujali stranu dobra. Děti do nás s nadšením třískaly a my jsme pomalu umírali. Děti vyhrály a tím celá závěrečná bitva skončila. Určitě si Víkendovku užily a odnesou si sebou krásné zážitky jako já a všichni, co se víkendovky zúčastnili.

Informace

22. března 2015 v 15:53 | Rexxanna |  Informace

Informace

Co je nového ke dni 22.3.2015?

Vrhla jsem se na shrnutí tohoto týdne. Blog je tedy aktivní a články zatím vycházejí, tak jak chci. Tento týden bych přidala nějakou tu povídku a rozhodně se kouknu na nějaké projekty, do kterých bych se mohla přidat. Budu vás informovat, kdyby se cokoliv dělo.

Taky hledám nějakou dobrou duši na pozici beta-readera.
Přeci jen by se mi hodila nějaká ta rada, na kterou bych si měla dávat pozor. Jak chyby gramatické, tak i protrhliny v ději.
Kdyby jste někdo měl zájem, tak mi prosím napište na email.


Tohle je teda nějaké to shrnutí a zítra teda snad další článek.

 


Barevný den - projekt

20. března 2015 v 15:00 | Rexxanna
Barevný den.
Další projekt akorát že není veřejný. Tento projekt pořádá celá naše škola. Projekt si vypůjčili děti ze školního parlamentu (já tam patřím taky). Je to vůbec náš první projekt a koná se 20.3. 2015. Je to kvůli přivítání jara.
Každá třída si vybrala jednu ze tří barev (červená, zelená a žlutá). Ve vybrané barvě musíte přijít do školy. Takže naše třída má červenou a proto přijdeme v pátek oblečeni v červených věcech + doplňky. Nakonec se bude i počítat kolik lidí se zúčastnilo ze třídy a kdo je král barev třídy.
Nakonec se ze všech králů barev tříd rozhodne, král barev celé školy. Rozhodně chci vidět, kdo to vyhraje. Bohužel nám to trochu komplikuje klokan, který se v pátek píše od první do čtvrté hodiny. Doufám, že se teda celý den podaří a budou snad i nějaké fotky, ať máme památku.


Nevím zda stihnu něco zítra napsat a přednastavit na víkend. V mých plánech jedu na oslavu kamarádky a budu tam přespávat a tak nevím jak to budu stíhat. Doufám že mě tedy omluvíte. Jinak tedy tohle je takový menší článek a chystám se na nějakou tu povídku, což mi připomíná. Cassandra nejspíše pokračovat nebude. Jelikož se bratrovi stalo něco s počítačem a nefunguje a tím pádem ani soubory co tam jsou. Dokonce nemám Cass uloženou jinde, takže jsem ztratila celou povídku. Ale budou nové povídky a budou maximálně do 3 kapitol.

Projekt - L@večky

17. března 2015 v 18:05 | Rexxanna |  Ostatní
Zdravím znova všechny. Máme tady středu a to znamená, že je tady další článek. Tentokrát tady mám pro vás jeden projekt.
Všechny informace jsou z webu lavecky.eu.

L@večky


Budou to kované lavičky, které by se měli rozšířit do různých koutů země.

Dále je vyhlášena SOUTĚŽ o tablet Lenovo.

Jaké jsou pravidla soutěže?
Je to jednoduché. Stačí vyfotit nějakou originální fotografii sebe nebo svých přátel na jakékoliv lavičce na téma "Těšíme se na L@večky".
Fotografii vložit na web lavecky.eu.
Můžete pozvat své kamarády, aby hlasovali pro vaší fotografii.
Vyhrává fotka s největším počtem hlasů. V případě, že bude bude více fotografií se stejným počtem hlasů, bude následovat "rozstřel".


Co taková L@večka bude obnášet?

- Originální kované lavičky propojené s internetem
- Komunikace mezi lidmi na různých L@večkách po celé ČR
- Zajímavé informace o lokalitě
- Sociální síť L@večky - místo setkávání nejen online
- Jedinečné hry, které lze spustit jen na L@večkách
- Spojení technologie s přírodou
- Speciální výzvy a soutěže
- L@večka vás vtáhne do děje!

Zatím se ví o dvou místech, kde by L@večky mohly být. Obě dvě L@večky budou ve Středočeským kraji, v obci Bubovice a městě Březnice.


Kdo by měl zájem se něco více dozvědět o SOUTĚŽI a L@večkách, tak odkaz máte úplně na začátku článku.

Moje plány

16. března 2015 v 15:00 | Rexxanna |  Ostatní
Dneska se s vámi podělím o svůj rozvrh. Není to rozvrh do školy, nebojte.
V tomto článku Vám napíši, co bylo a bude za akce. Někoho tento článek ani zajímat nebude. Začnu tím co se dělo a skončím u toho co se bude dít, aby jste byli v obraze ohledně toho, jestli se to v akcích nějaké ty články vyskytnou.

Dne 06.03.2015
Byla jsem s kamarádkou v kině na novým hororu, který je podle skutečné události. Jedná se o horor Ghoul, který zfilmoval stejný režisér, který natočil Kajínka.
Možná, že bych Vám na tento horor podala recenzi.


Dne 11.03.2015
Výlet s 3. ročníky do mlýna v Bohutíně.
Budeme s kamarádkou pracovat na článku do školního časopisu. Budou tam hlavně zajímavosti, které jsme se ve mlýně dozvěděli.
Zpracujeme i pověst o "mlynářském" erbu.


Dne 14.03.2015
První workshop na akci Noční království.
Šlo hlavně o opravu a výrobu zbroje. Nějaké dodělávky budu ještě vyrábět doma, aby ten kostým nevypadal, tak nekostýmově.

Dne 20.03.2015
Kamarádka bude mít oslavu a nejspíše tam budu i přespávat. Kamarádka má i jedno docela dobré pravidlo, a to takové, že nikdo nebude na mobilu a jiné elektronice. Podle mě je tohle to pravidlo naprosto suprové. Přiznejte se kdo z vás není závislý na nějaké té elektrotechnice.


Dne 28.03.2015
Bude 3. workshop, kde se budou zase opravovat zbraně a vyrábět. Nevím zda na tento workshop pojedu, ale pravděpodobně ano.
Na druhý workshop jsem nejela, páč bych tam byla zbytečná a navíc se jen fotilo. Druhý workshop se konal včera.

Dne 3.4. do 6.3.
Budou velikonoce a já vůbec netuším jak to bude s rachtáním po vesnici, ale uvidíme.

Dne 24.4. do 26.4.
Koná se akce Noční království. Myslím že je to už třetí dějství Nočního království, které se jmenuje Mlhavé pláně. Mohla bych vám pak napsat, jak to dopadlo a co se dělo.


Informace - Jsem zpět?

15. března 2015 v 16:46 | Rexxanna |  Informace

Informace o návratu na blog.

Co vám potřebuji sdělit?

Takže zdravím všechny po šíleně dlouhé době.
Blog je stále neaktivní, ale články už vycházet budou.
Objednala jsem si notebook a přijde buď tento nebo příští týden.
Rovnou bych vám sem napsala, co se bude dít, do čeho se zapojím, co napíši, jak často budou články vycházet atd.

1. Naznačila jsem, že bude nový a doufám, že funkční notebook. Doufám tedy, že budu moct říci, že se k vám zase po dlouhé době vracím se svojí tvorbou.

2. Rozhodně se můžete těšit na povídky, plány co se chystá, recenze na knihy (doufám že se mi povedou) a projekty.

3. Články by měli vycházet v pondělí, středu a pátek. V neděli bych přidala buď nějakou aktualitu nebo celkový souhrn všeho co se za ten týden odehrálo.

Některé z vás by zajímalo, jak to bude s obíháním.
A mě by zajímalo jak to bude se SB.
Obíhat bych mohla spíše vždy večer a spíše v úterky, čtvrtky a soboty. Když nebudu moct něco přidat nebo obíhat, tak se vám ozvu, napíši i důvod proč nemohu.

A na konec všeho bych byla ráda, kdyby jste mi napsali, kdo chce zůstat v SB, koho to omrzelo a už nemám šanci. Celkově bych chtěla, zda by jste se k tomu to článku nějak vyjádřili.
Děkuji Vám.

Rexxannin deník

23. ledna 2015 v 21:08 | Rexxanna |  Ostatní

Takže vás tady zase vítám. Zase po té dlouhé době. Je mi blbé se pořád omlouvat jak nevydávám články, jak jsem neaktivní atd.. Věřte že se za ty dny toho stalo opravdu hodně ani nevím kolik.
Před Vánoci jsem pekla jezdila na sbor, každý pátek jsem uklízela barák. Skoro vždy jsem všechno dělala stejně. Problémem byl ale počítač, který moc dobře nefungoval a ani nefunguje. S bratrem se někdy podělíme o oťas, který si stejně na týden sebou odveze na internát. Proto ani nemohu psát. Dokonce už ani na mobilu psát nemohu, jelikož ten můj už byl po třetí na reklamaci, rozhodla jsem se, že si koupím nový. Bohužel nejde mi moc dobře na něm psát. Takže i proto jsem nepsala, ale vždy jsem si říkala, měla bych konečně něco napsat. Dát najevo, že pořád žiji.
Po Vánocích byl Silvestr, též super věc. Byla jsem u kamarádky, přespávala jsem tam.
Škola taky moc nepomohla, abych měla více volného času. Ale super na tom je, že jsem pochopila matematiku, což jsem opravdu ráda. Jenže pořád tu byl ten pocit. Co bude s blogem? Vydám konečně něco? Bude to všechno v pořádku? Všechno mě to tížilo. Chtěla jsem pro vás natočit video, kde bych se ke všemu vyjádřila, ale trvalo to moc dlouho.

12.1.2015
Celou cestu jsem přemýšlela, co jsem si natrénovala v neděli na talentové zkoušky. Byla jsem vyklepaná, jela v autobusu a koukala do blba. Přemýšlela jsem, co když něco pokazím? Co když se mi nepovede vše, co jsem chtěla? Nakonec jsme byly v Praze, ale ještě jsme museli na metro a další autobus. Trvalo to snad hodiny a hodiny. Měla jsem nepříjemný pocit v břiše a velký knedlík v krku. Bála jsem se tak jsem se bála. Nakonec jsme dorazili, po tom přesedání, před školu. Byla jsem tady. Stála jsem naproti škole, cítila nepříjemný pocit. Když si na to všechno vzpomenu, cítím stejné pocity.



Zkoušky jsem ale udělala a byla jsem přijatá. Ještě v den kdy jsem talentovou dělala jsem si koupila knihy, takže mám co číst.


Takže mi do toho vlezla škola, pak další škola a sbor, klavír a další věci. Takže se omlouvám a příště vám řeknu další kus co se dělo. Tak se zatím mějte..
* Prosím nehleďte na chyby. Psala jsem to na rychlo, páč ntas zase musím vrátit bráchovy..

Cassandra a kouzla stínů

22. listopadu 2014 v 17:14 | Rexxanna |  Cassandra a kouzla stínů


Jak jsem psala. Přepisuji celou Cassandru a kouzla stínů. Měla jsem se na to vrhnout už dávno, ale tak dneska na to byl takový pohodový den. A rozhodně přibudou další díly. Nebudu se tu vykecávat a příjemné čtení. Doufám že se vám přepsaná Cass bude líbit.


Smrt, život, krása, poznání, stín, světlo, tma, mír.. To všechno je tady už od stvoření vesmíru. Dost dlouhé časy se říkali i legendy o stínech a nebo o životě a smrti. Chtěla bych vám napsat svůj příběh, který se mi stal. Potřebuji se s vámi podělit o to, co se mi vlastně stalo.

Takže abychom to na začátek shrnuli. Jsem Cassandra a je mi 17let. No teď zrovna máme prázdniny, které už skoro končí. V poslední době je semnou něco v nepořádku. Mám hodně vidin a nočních můr, ale jako vždy to beru s klidem. Zrovna dneska mám jít s kamarádkou na pouť. Ona se jmenuje Layla a mám trochu obavy. Jako kdyby se dneska mělo něco stát, ale i tak se hrozně moc těším.

Vstala jsem z postele, oblékla jsem se a šla do koupelny. Učesala jsem si vlasy a udělala si úhledný culík, pak si vyčistila zuby. Když všechno bylo kompletní vydala jsem se po schodek do kuchyně.
Bydlela jsem sama. Mámu a tátu jsem nikdy neznala, ani nevím jak vypadají. Jednou za pár dní se kouknu za babičkou, jestli se jí vede dobře.
Přišla jsem k lince a vzala si ze skříně pánvičku. Otevřela jsem ledničku a vytáhla tři vejce. V další skříni vytáhnu olej a vyliji trochu na pánev. Postupně rozklepnu vajíčka a zapnu sporák. Jaký by byl můj život kdybych měla rodiče? Jak by vypadal?
Když se vajíčka dosmažila hodila jsem je na talíř a sedla si ke stolu. Dneska se mi povedly. Moc mi chutnali a byla to celkově dobrá snídaně. Dále mě ale následovala procházka v parku. Cítila jsem se lépe než, když jsem se probrala. Procházka by mi měla aspoň trochu pročistit hlavu, jako vždy. Pomalu jsem vyšla z domu do parku. Šla jsem pomalu a klidně, každým krokem jsem cítila úlevu. Před mnou se klikatila malá úzká cesta, která vedla k lavičce. Kolem ní nádherně udržované keře a stromy. Sedla jsem si a pustila si do uší nějakou tu hudbu. Koukala jsem se všude kolem sebe a poslouchala texty písní. Najednou jsem něco uviděla v mém zorném poli. Černou postavu, skoro jako stín. Stála kousek od jednoho stromu a pozorovala mě, zatím co já na ni zírala a hlavou mi vrtaly různé myšlenky, otázky. Nakonec jsem musela mrknout a postava byla pryč. Nejspíše se mi to jenom zdálo, ale moc dobrý pocit jsem z toho neměla. Postavila jsem se a šla se kouknout ke stromu kde stála tmavá postava. Nikde nic,divné i s přemýšlením, kam se postava ztratila jsem vyrazila za Laylou, kvůli pouti co je na náměstí.

Dál mě užírala ta postava, kterou jsem viděla v parku, ale jak mile jsem uviděla Laylu, všechny starosti jsem zahodila někam za sebe.
Hned se ke mně rozeběhla a objala mě. Byl to takový náš pozdrav. Usmála se a hned spustila. " Tak jak se vede? Co jsi dělala? Měla si zase nějaké noční můry? A t…" " Stop." Začala jsem se smát jak na mě kamarádka vypustila tolik otázek. "Takže popořadě. Vede se celkem dobře, jako vždy. Však to znáš. Jaká byla ta druhá otázka?" Usmála jsem se. " Co jsi dělala?" "No tak jako každé ráno jsem vstala nasnídala se šla na chvíli do parku a pak za tebou." " A měla jsi další noční můry?" "No noční můry ne, ale nemohla jsem zase usnout. Když jsem usnula tak jsem se zase hned probrala." "Hmm zajímavé a jak se těšíš na tu pouť?" "Moc, moc, moc." Smála jsem se od ucha k uchu a vyrazili jsme na náměstí. "Takže půjdeme ten strašidelný hrad?" "Nevím dneska se nějak necítím na strašidelný hrad, ale pokud chceš tak by jsme jeli." "Paráda. Takže pojedeme." "Dobrá. Tak jo."
Už jsme skoro byly na náměstí.


Už jsem zahlédla strašidelný hrad, což dokazovalo to, že už jsme tady. Tento rok tady bylo hodně atrakcí. Kolotoče, řetízáky, autodrom, horská dráha, skákací hrady a mnoho dalších kolotočů nebo stánků. Hned jsme vyrazili k strašidelnému hradu, zase začínal ten divný pocit, který mi říkal ať tam nejdu. Pořád v duchu si opakuji že to je jen tím jak jsem měla v parku tu divnou příhodu s tou postavou. Zamířili jsme ke stánku kde prodávali lístky a hned jsme si dva koupili.
Tento rok byl strašidelný hrad velký, teda velký v tom smyslu, že tam byla delší trať. Měřila jsem si hrad očima a přemýšlela co se tak může stát, ale vypustila jsem to z hlavy jakmile jsme si sedali do vozíku. Byly jsme z toho úplně na větvi a tak jsme se jenom chechtali.Vozík se rozjel a hned na to se zapnuly běsnící zvuky. Smáli jsme se a dováděli ve vozíku a pak najednou ta stejná tmavá postava. Otočila jsem se a přestala se smát. "Co se stalo Cass, jsi v pořádku?" "Myslím že ano…" Přesně jak jsem si myslela,postava zmizela. Dneska mám asi opravdu nějaké halušky… Většinou se mi tohle to nestává. Spíše nikdy se mi to nestalo. Měla jsem takový divný pocit že se něco stane a opravdu se stalo .Cestou vypadlo pár šroubků z vozíku a ten se nakonec po kouskách rozpadal. Já vyskočila a rychle zařvala na Laylu, aby vyskočila taky, ale nespíše mě neslyšela. Přesně před tím než vozík vykolejil Layla vyskočila na poslední chvíli, ale co se nestalo. Nějakým divným způsobem se nabodla nohou na nějakou tyč co byla za ní."Ááááuuu… Kurnik! To tak strašně bolí!" Zakřičela na zakrvavenou nohu. Rychle jsem k ní skočila a dělala jí oporu. Jí se podařilo vytáhnout tyč z nohy. Už jsem jenom přemítala že za to snad opravdu může ta tmavá postava. A nebo mi chtěla pomoct? Varovat mě? To už se nejspíše nedozvím, ale teď bylo hlavní, aby Layla byla v pořádku a měla uzdravenou nohu. "Zavolejte někdo záchranku… Záchranku,zavolejte jí." Křičela jsem pořád do kola a táhla jsem Laylu k východu. Byla jsem skoro zoufalá. Hned jak jsme vylezli uviděl nás chlap a naštěstí tu záchranku zavolal. "Je mi to tak líto Laylo opravdu…" Omlouvala jsem se, i když jsem vlastně ani nevěděla proč. Posadila jsem Laylu na židličku a spolu i s neznámým pánem jsme čekali na pomoc. "Slib mi že mě budeš navštěvovat a budeš se starat o mého kocoura. Stačí mu dát jenom nějakou tu mňamku a chvíli ho drbat, on si pak na celý den někam zaleze. Slib mi to Cass." I u ní byla trochu slyšet hysterie. "Ano slibuji, budu tě chodit navštěvovat a kocoura ti taky pohlídám, neboj." Řekla jsem klidným hlasem, ani jsem nevěděla, že něco takového v této situaci dokáži. Po pěti minutách přijela záchranka a odvezli ji pryč. Koukala sem jak záchranka odjíždí a jak ji svítí světla. Pak zmizela za pár domy a za jedním kopcem.

Den ještě nebyl u konce a tak jsem ještě koupila pár pendreků a nějaké to jídlo v podobě čínských nudlí. Konečně jsem se i šla kouknout na kocoura.

"Tlapko? Tlapko kde pak jsi?" Kočka seděla na pultu a já se jí tak lekla. "Tlapko chvíli budeš bez paničky. Stala se jí hrozná nehoda a teď se o tebe budu starat já, dokud se panička neuzdraví." Řekla jsem kocourovi jako kdybych mluvila s člověkem, ale takhle určitě mluví každý páníček co má nějaké to oblíbené zvířátko.Vzala jsem mističku a pár granulí pro kočky, pak jsem granule nasypala do mističky a dala je kocourovi na zem." Tak já zase pádím…" Utrousila jsem jen tak větu. Koukl se na mě trochu smutně a já byla rozhodnutá, že ho tady samotného nenechám. Když jsem otevřela dveře, kočka vyběhla před dům, vrtěla ocasem a jen čekala, až konečně vyjdu z baráku. Bydleli jsme s Laylou skoro naproti sobě, takže to bylo jen pár kroků. Zalovila jsem v kapse pro klíče a odemkla jsem dveře. Kočka rychle zaběhla dovnitř a hned hupla na gauč. Spokojeně jsem se šla osprchovat a vyčistit zuby. Nakonec po dlouhém dnu jsem se rozhodla že si konečně lehnu. Přikryla jsem se a v tu samou dobu ke mně skočil kocour, zapředl a usnul. Já chvíli tápala nad tím, co se děje, ale pak jsem také usnula.


Něco mě probudilo. Byla skoro jedna hodina ráno. Jako kdyby někdo něco v mém domě hledal. Docela jsem se bála a i kocour se naježil. Nějaké kroky za dveřmi zpomalili. Rychle jsem vyskočila z postele, vzala pálku a přiskočila za dveře. Vyčkávala jsem a náhle se dveře otevřeli.

Já, pisálek 4. část

22. listopadu 2014 v 13:00 | Rexxanna
Ať už dělám cokoliv nemohu vůbec najít nějaké projekty, které by mě zaujaly.
Do toho hledat další školu, která by mě bavila, trénovat pár písniček na klavír.
Jinak přepisuji Cassandru, takže možná dneska nebo zítra, by jste se mohli dočkat první přepsané kapitoly.

Ale i přes to všechno musím dokončit projekt Já pisálek a tak vám sem dám další část.



4) (podčást) >>> fanfikce


- Co si o fanfiction myslíš? Je to pouze příběhy psané někým, kdo nemá dost originality vymyslet něco vlastního či je to odvážný pokus napodobit dokonalost nějaké knihy?

No nevím co si o tom myslet.
Hmmm, ale nevím jak to je s tou originalitou. Myslím si, že je malinko blbé brát postavy nějakého autora. Vlastně postava má už vytvořený charakter, a tak se autor nemusí moc namáhat. Na druhou stranu taková pořádně vytvořená fanfiction je určitě něco, co se jen tak nevidí. Pisatel musí napsat fanfiction tak aby se nepodobala předloze, a aby zase moc neodbočovala a to nejdůležitější, aby čtenáře zaujala.


- psal(a)/píšeš nějaké fanfikce? Na co?
No podle mě nepíši, ale nevím jak to vidí ostatní. Já radši když je všechno z vlastní hlavy, když je všechno originální…

- máš nějakou oblíbebou FF, kterou čteš?
Ano mám jednu oblíbenou FF. Většinou čtu FF na VA.

Kam dál